Jak pečovat o zraněného, vysláblého netopýra Úvod do problematiky Péče o zraněná, nemocná či zesláblá zvířata a snaha o jejich vrácení do přírody je velmi záslužná činnost. Je však třeba si uvědomit, že netopýři patří v naší republice mezi zvlášť chráněné živočichy a pro jejich pobyt v zajetí musí být splněna základní ustanovení. V současnosti je to na některé druhy výjimka z MŽP, a u ostatních druhu výjimka od správ CHKO, ředitelství NP, RŽP OKÚ nebo pověřeních RŽP MÚ.Po splnění všech těchto náležitostí je možné chovat v zajetí jedince neschopné přežít ve volné přírodě. Po jejich vyléčení a zesílení je bezpodmínečně nutné zajistit jejich návrat na svobodu. U jedinců s trvalým poškozením platí oznamovací povinnost příslušnému úřadu, že tento jedinec zůstává v trvalé péčí. Pokud vás tento úvod neodradil, vězte že tím příprava nekončí. Není snad třeba připomínat nutnost opatřit si odbornou literaturu, což dnes není tak jednoduché jak se zdá. Ti co ovládají cizí jazyky, mají výhodu, v němčině či angličtině lze přeci jen sehnat víc, než v češtině. Dále je nanejvýš užitečné zajistit kontakt s veterinárním lékařem ochotným ošetřovat neobvyklé tvory. Naštěstí to není tak odlišná práce jak se může zdát. Vyplatí se najít někoho kdo má zkušenost s péči o netopýry, například kontaktovat někoho z řad ČESONu (Česká společnost pro ochranu netopýrů). Takto se můžete dozvědět řadu užitečných typů a fint pro manipulaci s netopýry a doplnit si své vědomosti o těchto tvorech. Pokud už tohle všechno máte za sebou, můžete začít dávat dohromady "Netopýrářské nádobíčko". Manipulace se zvířaty: Je třeba mít na paměti, že na uzemí ČR byli nalezeni netopýři nakaženi vzteklinou (do roku 2002 dva prokázané nálezy). Preventivní očkování sice není hrazeno pojišťovnou, stojí se vším všudy asi 400 Kč, zato se pak mužem bez obav odložit rukavice a nemusíme se bát ani další zvěře (nejedná se o bolestivý zákrok jak se traduje, ale pouze o standardní typ očkování). Netopýři nejsou útočná zvířata. Pokud mohou, volí útěk či ukryt. Pokud zjistí, že jim nehrozí nebezpečí, rychle si na ošetřovatele zvyknou. Visící zvířata podebíráme ukazovákovou hranou prstu od brady zvířete, přes bříško až k tlapkám, opatrně nadzdvihneme a mírně odtahujeme od stěny. Zdvižením vzhůru se snadněji uvolní drápky zadních končetin. Pokud se netopýr stahuje ke stěně, palcem ruky lehce stiskneme zvířeti pánev proti svému ukazováku a jemně opětovně odtahujeme zvíře od stěny. Ze země zvedáme zvíře klešťovitým uchopením. Palec postavený proti statním prstům sevřeme kolem křídel pod bříškem. Hlava by měla směřovat k palci.Pak můžeme malíkem uzavřít dlaň proti couvání netopýra ven z dlaně. Při manipulaci je velmi užitečná tzv. "mušle" z dlaní. V ní si většina zvířat ve tmě a teple zklidní, lze jí použít i pro zahřívání zvířat před krmením. Zvířata s nízkou tělesnou teplotou nelze krmot ani napájet!! Takto sníženou teplotu mají téměř vždy, když jsou v klidu, neaktivní, i v létě. Pro zahřátí stačí je zavěsit do kapsi, nebo mezi dvě vrstvy oblečení (např. na nátělník pod svetr). Jakmile se začnou aktivně hýbat, můžeme přistoupit bez obav ke krmení a napájení. Pokud se netopýr zakousne, drží se jako buldok. Pokud však na něj fouknete, lekne se a zpravidla se pustí. Někdy je nutné fouknout i několikrát po sobě. Úprava místnosti pro chov: Chov netopýrů musí směřovat k jejich návratu do přírody. Přežít mohou jen zvířata dostatečně vyživená a schopná letu. Vyživenost zjistíme na váze (vždy před krmením). Letu schopnost si ověříme vypuštěním v místnosti. Zde je však nebezpečí ztráty zvířete tím, že se zraní, nebo schová a uhyne žízní.Proto je nutno zajistit nábytek a interiér místnosti (např. položením desek na skříně, ucpáním mezer mezi nábytkem, nábytkem a stěnou, uzavřením skříní, a pod.). Ideální je vypouštění zvířat v prázdné místnosti, nebo v přehledné chodbě, ale takový luxus bude mít asi málokdo. Pokud se i přes veškerou pozornost podaří netopýrovi "zmizet", nezbývá, než čekat až jej hlad a žízeň donutí ukryt opustit (to bývá nejčistěji v noci). To muže , ale trvat i několik týdnů. Naštěstí jeho pohyb není úplně tichý, takže jej mužem často naleznout podle šramotu a odchytit jej. Nemá smysl hledat zvíře v pohovce či mezi nábytkem. Jsou to mistři v urývání, i takový Kaprfild by se od nich mohl lecčemu přiučit.Navíc hrozí nebezpečí, že jej poraníme či nechtěně zabijeme. Komunikace: Netopýři jsou tvorové sociální, zejména tzv. nyctaloidní druhy (rod Nyctalus, Vespertilio, Eptesicus, Pipistrellus) jsou vysoce společenská zvířata. Používají širokou škálu zvuku a to i v slyšitelném spektru člověka. Velkou roli hraje i gestikulace a pachové signály. Je třeba si uvědomit, že způsob života ovlivňuje i používání smyslů. U netopýra je to především sluch a na druhém místě čich, teprve pak zrak (vidí černobíle a ne moc ostře asi jako pes). Budou-li vaše prsty cítit moučnými červy, bude je netopýr zprvu považovat za potravu. Teprve po delší době se je naučí rozlišovat zrakem, nebo dotekem pysků. Chování: Hrozba je zřejmě prvním signálem, se kterým předete do styku. Zvíře je přikrčené, stažené dozadu, má zdviženou hlavu, rozevřené čelisti a stažené koutky tlamy. Nyktaloidní druhy odhalují žlutooranžové žlázy v koutcích tlamy. Zvukovým doprovodem je u většiny druhů syčení, často velmi hlasité. U netopýra velkého (Myotis myotis) je to Spiše jakési vrnění, ale nenecháte se mýlit jeho tichostí. Následný útok bývá velmi nepříjemný. Bolest , strach bývají signalizovány pískáním či kvílivými zvuky, ne nepodobným lidskému naříkání. U netopýra rezavého (Nyctalus noctula) je tak intenzívní, že u lidí s citlivým sluchem působí téměř bolestivě. Spokojenost se u nyctaloidních druhů projevuje mručením podobným kočičímu předení. Je doprovázeno periodickými záchvěvy celého těla a je velmi tiché, lze jej zaslechnout jen z těsné blízkosti u zvukovodů. Důvěra k ošetřovateli se pozná podle toho, ze netopýr v dlani nebo zavěšen volně na prstu ruky, provádí bez obav čištění srsti a létací blány. Sociální zvuky zahrnují celou škálu cvakání, mlaskání, pískání, cvrčení a mručení. Netopýři dokáží reprodukovat i některé zvuky používané člověkem. Bezpečně rozpoznají lidi podle hlasu. Lidská komunikace spočívá v označení různých fází ošetřování ruznými zvuky (krmení, napájení, vyprazdňování, léčení, ukončení péče). Vhodné jsou rychlé opakované zvuky vydávané rty a jazykem bez užití hlasivek (ccc, trtrtr, ppp,..) a to jak vypouštěním tak vtahováním vzduchu do ústní dutiny.Lze samozřejmě použít různé pomůcky. Postačí i luskání prsty nebo pouhé šustění bříšky prstu o sebe. Pokud bude určitý zvuk spojován s určitou činností, usnadní to práci ošetřovatele a zmenší stres zvířete, který se na danou činnost připraví. Zvířata velmi citlivě reagují na chování ošetřovatele. Vyvarujte se prudkých pohybů a příliš hlasitých zvuků, vhodné je i tlumené rozptýlené světlo. Běžné zvuky domácnosti (televize, hodiny, pračka, hluk z ulice,..) netopýry neruší, zvyknou si na ně tak jako na zvuky ve volné přírodě (bouřky, vichr, vodoteč,..). Velmi záhy poznají po hlase ošetřovatele a členy domácnosti, hosty rychle tolerují pokud je slyšet ošetřovatel či jiná známá osoba. Denní režim: V přírodě se netopýr řídí sluchem, ale v zajetí se během několika dnu dokáže přizpůsobit režimu lidskému. Vhodné je počáteční krmení v době ideální pro netopýry a postupně se přibližovat k době ideální pro ošetřovatele.Je-li doba krmení stálá, zvíře se přizpůsobí zejména včasným probuzením z denní letargie a zahřátím se na normální tělesnou teplotu. V létě jsou často aktivní i ve dne, zejména samice (v přírodě i přes den pečují o mláďata). Na Závěr: Skrytý způsob života netopýrů, krom čehosi tajemného kolem nich, přináší i to, že o nich lidé málo vědí a jejich představy se rozchází se skutečností. Pokud se setkáte se zraněným či nějak jinak ohroženým netopýrem (zesláblý, v zimním období vám vletí do bytu, ....) tak by jste se měli něco o těchto tvorech dozvědět. Základní informace jsou zformulovány na stránce " Co byste měli vědět o netopýrech". Také často se setkáte se zraněným či nemocným jedincem, tam je důležité s ním zajít k veterináři, ale i pro ty je často léčba netopýrů něčím novým. Tak některé postřehy z našich zkušeností s léčbou jsme také pro vás zpracovali. Doufám že tyto informace budou pro vás cenné a pomůžou k navrácení dalších netopýrů zpět do přírody, či jim umožní najít nový domov a přežít i se zraněním, které by pro ně v přírodě znamenalo jisto smrt.     Zpět – Hlavní stránka       Zpět – Netopýři Libereckého kraje