Jak léčit, pečovat o trvale hendikepovaného netopýra Léčení: Dobrý zdravotní stav poznáme podle čilých pohybů, lesklého oka, lesklé husté srsti, pevné stolice bez zápachu a klidného pravidelného vyprazdňování močového měchýře. U nemocných, zraněných jedinců doporučujeme kontaktovat veterinárního lékaře. Netopýři snáší bez problémů veterinární léčiva v dávkách přiměřených hmotnosti. Pouze u analgetik (znecitlivující látky) a hypnotik (uspávací prostředky)je třeba počítat s menší účinností a kratší dobou působnosti, pravděpodobně kvůli zvláštnostem látkové výměny a návinku vyrovnávat se s letargií jako běžnou součástí života. Tato skutečnost by, ale neměla vést k užití maximálních dávek uvedených na jednotlivých přípravcích, to má za následek často úhyn netopýra.Doporučujeme užívat spíše minimální dávkování. Teplota je důležitá u nemocných nebo poraněných zvířat. Podvyživená, ale jinak zdravá zvířata už po prvním nakrmení budou schopna tělesnou teplotu ovládat a spokojí se s teplotou vzduchu několik stupňů nad nulou. Pro zvířata zraněná či nemocná je regulace tělesné teploty často problémem. Ideální je mít je na těle mezi vrstvami oblečení. To je však možné jen přes den. Proto je vhodnější podlouhlá krabice, k jejímuž kratšímu okraji z venčí přistavíme lampu s 40 W žárovkou (ne zářivku), která bude část prostoru vyhřívat. Kolem dokola krabice propícháme otvory pro zavěšení v nevelké výšce nade dnem (slabý netopýr by si pádem z větší výšky mohl ublížit). Zvíře si samo najde místo s vyhovující teplotou vzduchu. Pokud se neustále drží u stěny za níž je žárovka, doporučujeme použít silnější 60 W. Nejlepší je když netopýr visí kus od ohřáté stěny, tak máme zaručeno, že mu poskytujeme dostatečné teplo. Dále to umožňuje zvířeti měnit stanoviště a zahřívat se dle aktuální potřeby. Pokud zvíře se zdržuje v nejchladnější části krabice, nemá zahřívání žádný smysl a nadále již jej neprovádíme. Poranění kůže včetně létací blány se léčí jako u jiných malých savců, nejlepší je ránu vyčistit, vydezinfikovat prostředky, které neuškodí při olizování (peroxid vodíku, veterinární dezinfekční prostředky) a ponechat volně.Hojení urychlí potírání čerstvou šťávou z jitrocele (lístek žmouláme a mačkáme dokud se neuvolní kapka tekutiny), nebo silným výluhem celíku zlatobýlu, či heřmánku (špetku bylin přelít lžící vroucí vody a po 10 minutách zlehka použít). Rozsáhlejší poranění by měl ošetřit, případně sešít veterinář. Stehy je nutno těsně nad ránou zastříhnout a ránu přetřít roztokem Novikov, pak nebývají problémy s vykusováním stehů. Přesto je nutné několik hodin zvíře bedlivě sledovat. Olizování ran nebráníme- sliny obsahují antibiotické a dezinfekční složky, masáž jazyka zlepšuje prokrvení a urychluje hojení. V žádném případě neužívejte žádné masti nebo zasyp. Zlomeniny jsou značným problémem, protože je nelze fixovat způsobem běžným pro jiná zvířata. Brání tomu létací blána kolem celého těla. Jejím naškrcením nebo přiskřípnutím by došlo k odumírání tkáně, případné k otravě krve, či uhynu netopýra. Zlomeniny na dolních končetinách nebrání v lovu a jejich případné špatné zhojení není životu nebezpečné (většinou neprovádíme žádnou fixaci). Se zlomeninami prstu v podstatě nelze dělat nic, než opatrným sestřižením špičky drápů (proti světlu můžeme vidět cévku v drápku jenž nesmíme přestřihnout) a zamezení používání prstu při zavěšení a tím jeho pohybu. Velké kosti jsou duté a lze je fixovat ocelovou jehlou podobně tak jako ptačí kosti. Tuto fixaci zvládne každý veterinář.Doba srustu zlomeniny v místnosti s teplotou 20°C je přibližně tři týdny, v chladnějším prostředí trvá déle (pomalejší metabolizmus = pomalejší hojení). Zlomeniny horních končetin znemožňují lov a zpravidla končí smrtí vysílením (hladem). Jen náhodně muže přežít zlomeninu horní končetiny jedinec, jenž k úrazu přišel na podzim a mohl trávit zimu ve vhodných podmínkách k hibernaci. Za zimní období se zlomenina zcela zahojí(ovšem její zahojení nezaručuje její plnou a správnou hybnost). Kosti paže a předloktí jsou duté, jako ptačí a lze je zpevnit ocelovou jehlou. Rána po zavedení jehly musí být na břišní straně, aby si jí zvíře mohlo čistit. Použití dlahy je vyloučeno, stejně jako přivázání končetiny k tělu, které se užívá u zlomenin křídel ptáků. Brání tomu létací blána. Stažení předloktí s prosty vede k poruchám krevního oběhu, nekrózám a následně k úhynu. Osvědčenou metodou je vytvoření závěsu pomocí rychloobvazu (tzv. náplasti s polštářkem). Velikost náplasti odzkoušíme na zdravé končetině. Od čenichu k ocasu musí být dost široká, aby při pohybu nedošlo k vysunutí špiček prstů (při opětovném zatahování by se mohla poškodit létací blána, nehledě k nepříjemnému bolestivému pohybu v místě zlomeniny) a při pohybu dozadu k vysunutí zápěstí, nebo celé končetiny. Stejně tak se nanečisto zkusí plocha lepících částí. Teprve poté se odstraní kryt lepících částí a náplast se pevně přichytí. Po probuzení z narkózy mají netopýři tendence náplast odstraňovat, je proto nutné je hlídat a občas opětovně přelepit. Lepící část se připevní na břiše a hřbetě, polštářek poněkud volně překrývá horní končetinu. Ta zústává tak částečně pohyblivá, vzniklým tunýlkem se netopýr snadno dostane k ráně po zavedení jehly, aby jí mohl čistit a do určité míry muže pečovat i o létací blánu, což je nutné pro zachování její pružnosti. Přitom ale nemůže dojít k rotaci kostí podél jehly stahem svalů, což by mohlo vést k nepřirozenému vytočení prstů a následně zapříčinilo neschopnost letu. Zhruba po 5 až 7 dnech je třeba zkontrolovat dočasným odstranění náplasti (nejlépe odstřižením polštářku a po kontrole opětovně zalepit novou náplastí). Pokud je rána vidět, není třeba náplast měnit. Zlomenina při pokojové teplotě srůstá za 3 až 4 týdny, podle kondice zvířete. Pak je možné odstranit jehlu a opatrně po kouscích odstříhat náplast od srsti, např. nůžkami na nehty. Strhávání náplasti i s chlupy je zbytečné týrání. Jinou možností je prostříhání plochy náplasti na menší plošky, které si netopýr postupně odstraní sám zadními končetinami. Má li zvíře parazity použije se přiměřené množství akaricidu pro jejich likvidaci. Paraziti pod náplastí jsou pro zvíře skutečným utrpením. Zlomeniny prstů horních končetin nezbývá než fixovat samolepícími dlahami. Podle délky zdravého prstu (od kloubu ke kloubu s mírným přesahem na obě strany)se ustřihne 2 až 4 mm široký proužek umělé hmoty (např. z víčka, nebo kelímku) s rohy zastřihnutými dokola. Ten se nalepí na o něco větší kus náplasti a obě vrstvy se přilepí na nelepící stranu další náplasti, zase o něco větší. Takto připravená dlaha se nalepí ze hřbetní strany, která je pro zvíře hůř přístupná. Pokud je to možné se končetina znehybní jako při zlomenině předloktí. Opět je nutné kontrolovat hojení, zejména u otevřených zlomenin. Rekonvalescence je nutná, aby se utvořil dostatečně pevný tkáňový zával. V této době (další asi 2 až 3 týdny) bráníme zvířeti v delším aktivním letu.Zpočátku je necháváme pouze cvičně mávat křídly, přičemž je přidržujeme za ocas (buďte bez obav, je dostatečně pevný a pro zvíře to není nikterak horší než zvednutí člověka za ruku). Po několika dnech zkoušíme krátké plachtění s přistáním na měkkou podušku. Postupně při tom prodlužujeme dráhu letu. Teprve za tři týdny po srůstu opadá nebezpečí opětovného zlomení, a netopýr může létat dle libosti. Pokud vydrží netopýr létat alespoň 5 minut bez přestávky ,můžeme ho vypustit do přírody. Choroby se léčí stejně jako u jiných savců.Antibiotika se dávkují dle momentální hmotnosti zvířete. Dáváme přednost preparátům užívaným orálně v tekutinách (odměříme dávku např. v inzulínové stříkačce, kápem na lžičku a zředíme vodou). Podáváme jako běžné pití. Postupným přidáváním malého množství vody docílíme vypláchnutí celé dávky. Takto podávané léky netopýři zpravidla přijímají velmi dobře. Záněty se léčí běžnými prostředky. Velmi dobře působí odvar nebo výluh, případně tinktura třezalky tečkované. Vzhledem k tomu že netopýři nejsou vstaveny slunečnímu záření ,nehrozí nebezpečí fotosenzility, kterou třezalka muže vyvolat u denních savců. Proto lze přidat i kapičku do pití aby působila vnitřně. Paraziti se výhradně odstraňují vykroužením ouškem jehly (klíšťata), vychytáním na kousek lepkavého těsta z vody a hladké mouky (pohyblivé blechy a muchule), nebo se užije přiměřené množství repetentu či akaricidu (dle předpisu veterináře). Odsouzenci na doživotí-Trvale hendikepovaní jedinci: Někteří jedinci utrpí zranění, která i po zahojení brání normálnímu životu v přírodě. Jde zejména o komplikované zlomeniny horních končetin, zejména předloktí. O takové jedince je nutné pečovat až do jejich smrti. Důležité je udržování optimální hmotnosti a krmení většími dávkami s delšími přestávkami (až několikadenními). C zimním období se snažíme napodobit podmínky potřebné pro hibernaci a tím netopýra přimět k zimnímu spánku. Zajistíme pobyt v místnosti s teplotou vzduchu kolem 4°C a pokud možno s vyšší relativní vlhkostí vzduchu, bez průvanu. Zjednodušeně řečeno: kde se daří uskladněným bramborám (nehnijí, neplesniví, nescvrkávají se a neklíčí), tam se daří i netopýrům uloženým k hibernaci. Protože mezi netopýry jsou různé individuální potřeby k zimování (a to i v rámci jednoho druhu) je nutné kontrolovat jejich kondici, nejprve po týdnu, později i po 14 dnech. Je li hmotnost dobrá podáváme pouze tekutiny (samozřejmě až po ohřátí zvířete), opačném případě, kdy výrazně klesne, zvíře dokrmíme a kontrolujeme čistěji. I tento způsob hibernace netopýrům výrazně prodlužuje život a nám usnadňuje péči o zvíře (pokud netopýr hibernuje nemusíme jej krmit). U doživotních zajatců se vyplatí naučit je přijímat krmivo z misky.Krom netopýra velkého a ušatého, kteří sbírají potravu na zemi či listech , považují netopýři to co není ve vzduch za nepoživatelné. Zběru potravy ze země, či miky se musí pracně naučit. Je třeba obrovské trpělivosti a ne vždy je snaha korunována úspěchem, ale za pokus to stojí. Pokud se staráte o více jedinců poznáte velmi podstatně úlevu, když se jeden z nich obejde při krmení bez vaší výrazné asistence. Učenlivější bývají nyctaloidní druhy. Po několika měsících společného soužití se netopýr stává skutečným členem rodiny a pokud víme že to tak musí zůstat, tak se brzy stává podivným přítelem a mazlíčkem. Netopýr vás bude vítat při příchodu z práce, loučit se při vašem odchodu, muže to ho mít celý den sebou, zavěšeného na rameni nebo v kapse. Možná se naučí opakovat některé vaše signály, vy se naopak naučíte jemu rozumět. Mužete ho za pěkného dne vzít ven, na procházku, na nákup nebo na návštěvu (bude-li s tím hostitel souhlasit). Mnozí odpůrci netopýrů se ale brzy při blízkém setkání s nimi stávají jejich milovníky. Zejména tehdy když překonají odpor a pohladí si jejich hladký kožíšek, nebo se dotknou jemné létací blány. Ten kdo má zvířata rád, nebude jim chtít ublížit. Možná pak budou i lidi tolerantnější, k nežádaným podnájemníkům. Vždyť ta trocha šramotu a pískání nezabijí, a navíc suchý netopýří trus (narozdíl od myšího)nepáchne a dá se snadno zamést a pohnojit s nim zahrádku. Netopýři za oplátku vaší trpělivosti budou neúnavně likvidovat dotěrný noční hmyz, zejména komáry, kteří nám nedají pokoje u nočního táboráku či grilu. Pohled na jejich neslyšný obratný let jistě vás nejednou pobaví. Vzdyť netopýři tuhle krajinu obývají již několik desítek milionu let a my jsme tu pouze krátce. Zato se nám podařilo jejich přirozené prostředí natolik změnit, že se nemůžeme divit jejich snaze nalézt ukryt v nové krajině v našich domech. Proto buďme k ním milostivý a tak odčiňme nesnáze, které jsme jim připravili.     Zpět – Peče o netopýry       Zpět – Hlavní stránka       Zpět – Netopýři Libereckého kraje