ČESKÝ RÁJ

Jeskyně Sklepy pod Troskami

Klasickou puklinovou jeskyni, vzniklou na dvou výrazných navzájem kolmých dislokacích. V přední části jeskyni tvoří úzké, vysoké prostory, které v zadní části přecházejí v nízké plazivky. Celková délka přesahuje 100 metrů. Charakter vstupní prostory ukazuje na její zvětšení a přetvoření vlivem ruční těžby pískovce a písku. Ostatní prostory jsou značně poškozené vandalskými nápisy a rytinami, mnohdy i několik staletí starých. V nedávné době v jeskyni docházelo k divokým výkopovým pracím hledači neexistující tajné chodby na hrad Trosky. Protože docházelo k rušení netopýrů (kteří zde zimují a je zde i prokázaná letní kolonie netopýrů) byla jeskyně uzavřena mříží, kterou se tato individua snaží poškozovat aby pokračovali v ničení dochovaného pseudokrasového fenoménu.

Jeskyně Krtola

Tuto vrstevnicovou jeskyni archeologicky zkoumal již v roce 1888 J.L.Píče, ale první speleologický popis lokality přinesli až v roce 1975 pánové Balatka a Sládek. Její délka je 40 metrů, šíře až 18m a výška od 1,5 do 2 metrů. Tvoří jí dva sálové prostory, oddělené říceným blokem. S největší pravděpodobností s jeskyní souvisí i asi 20 metrů od vchodu vzdálená skalní brána. Ta má rozpětí 9 metrů a je 5 metrů vysoká. Pravděpodobně vznikla, jako pozůstatek vstupního portálu při propadu přední části jeskyně. Zajímavé informace přináší V. Cílek zjištěním, že jeskyně již vznikla v průběhu glaciálu promrzáním a mrazovým zvětráváním pískovce. Takto vzniklé jemné sedimenty byli odnášeny vodou z tajících sněhových polí v oblasti jezevčího hradu nad jeskyní. Jezevčí hrad je pravděpodobně spojen úzkými puklinovými trativody s jeskyní Krtola. Jeskyně je uzavřena mříží.

Jeskyně Bartošova pec

Vývěrová partie jeskyně Bartošova pec byla známa již celá staletí. Ta byla prozkoumána již v roce 1950 Kuklou do vzdálenosti 33 metrů, tedy za první polosifon. I když vstupní partie vypadá lákavě a postup se zdá na první pohled snadný, je to klam. Je nutné si uvědomit, že strop směrem pod zem klesá a proti vám se z podzemí dere 20 až 60 sekundových litrů vody. Výzkumu hydrologie celého Ondříkovického krasu se věnovala celá řada vědců (např. Macák – 1956, Žitný a kol – 1965, Bruthauns – 2000) ale teprve v roce 2000 podnikla skupina speleopotápěčů (M.Novák, Š.Křtenský) náročný průnik přes tři sifony a dva polosifony. Ty jsou velice těsné (výška kolem 20 až 30 cm) a navíc zanesené jemným pískem, kterým je nutno se prohrabat. Poněkud zvláštní způsob potápění, že. Tak se jim podařilo objevit a zmapovat další části této říční jeskyně, teprve zával ve vzdálenosti 225 metrů od vývěru je zastavil. V okolí Bartošovi pece je několik dalších menších vývěrů a na plošině nad ní je zdokumentována celá řada závrtů a ponorů. Jeskyně je přístupná je s potápěčskou technikou.