JIZERSKÉ HORY
Loupežnická jeskyně
Nejznámější pseudokrasová jeskyně na Liberecku. Svému věhlasu vděčí silničnímu lupiči Petru ForbachovI, který přepadal pocestné a obchodníky jdoucí či jedoucí po silnici vedoucí přes Oldřichovské sedlo hraničními hvozdy a svou kořist v prostorech oné jeskyně schovával a sám v ní i pobýval. Jeho řádění bylo učiněno konec 30. listopadu 1470 ve Zhořelci, kde byl na konopném lanu oběšen. Z tohoto důvodu byla jeskyně několikrát překopána, ve snaze najít něco z lupu loupežníka. Odtud se vzalo i její dnešní jméno. Jeskyni tvoří vstupní chodbička široká 50 cm, vysoká 90 cm a dlouhá necelé dva metry. Na ní navazuje hlavní prostora čočkovitého tvaru vysoká 2 metry o půdorysných rozměrech 7 x 2,5 metrů. Na konci jeskyně se nacházejí dva úzké kanálky (o průměru 30 a 50 cm). Jeskyně vznikla postupným odvětráváním a vyplavováním odvětralého materiálu vodou.
Věžová jeskyně
Jeskyni suťového a rozsedlinového typu popsali horolezci na jedné z žulových věží poblíž Krásné Máří. Některé z horolezeckých cest na vrchol Jeskynní věže vedou i skrz jeskyni.
Bedřichovská jeskyně
Zajímavá jeskyně rozsedlinového typu je popsána a zmapována 1.7.1989 poblíž Bedřichova. V hrubozrnné žule se nachází plazivka trojúhelníkového profilu dlouhá dvanáct metrů. V přední části se kříží s úzkou 5 metrů dlouhou a 4 metry vysokou prostorou. V zadní části je k vidění skromná výzdoba, tvořená železitými náteky.
Jeskyně Valhala
Tajemný název Valhala je staronordický pojem z bájesloví, místo, kam po smrti odcházejí padlí hrdinové. Pod tímto názvem se skrývá ponorný systém říčky Černé Nisy v údolí pod Panenskou strání 3 km severně od Bedřichova u Jablonce nad Nisou. Celé údolí je složeno ze skal, balvanů, kamenných polí, husté vegetace a padlých, rozkládajících se stromů, které tvoří zde jen velmi těžký přístup ke vchodům Valhaly. V okolí horního největšího vchodu se nalézá mnoho menších suťových a puklinových jeskyněk. Největší z nich má délku přes 10m při šířce 1m a výšce 5m. Vlastní vchod Valhaly je však položen níže, 5m nad podzemní říčkou Černé Nisy, která zde protéká ve směru JJZ s průměrným azimutem podzemního toku 217°. Podzemní prostory jsou vzhledem k nakupení balvanů a sutě velmi členité, protékané vodou. Zvláštností jeskyně jsou bazické pecky do velikosti cca 10cm, erozně dynamické hrnce, z nichž největší má průměr 1m (i výšku) a je vlivem vodní eroze bočně otevřen. Ještě větší překvapení skýtají erozivní tvary původního dna toku, které jsou obdobou škrapů vymletých podzemním tokem, avšak v biotické granitové žule, jež s sebou unáší své zvětralé rozpadlé části.
Délka toku ponorné říčky Černé Nisy je sice cca 150m, avšak celý systém, dá se říci, ve dvou mnohokrát propojovaných patrech, je o mnoho delší. Naplaveniny dřevní hmoty a jiných organických rostlinných částí se do tohoto prostoru téměř nedostanou z důvodů přehrazení první skalní bariérou a skutečností, že je Valhala umístěna necelý 1km od přehradní vodárenské nádrže na Černé Nise.
Podzemní průlezné prostory jsou v současné době v polovině své délky přehrazeny polosifonem, což v následující době nemusí být v zhledem k měnícímu se říčnímu písčito-kamenitému nánosu a hladině toku, stálý stav. Totéž platí i v ostatních paralelně vedoucích prostorách. V přiloženém situačním plánku je označený horní vchod, který je největší, jinak je vchodů daleko více, ale z povrchu nejsou tolik patrné, neboť jsou téměř zakryty vegetací a hodí se více jako výlezy.
První informace o teto lokalitě pochází z pera Kapitana Kida opublikované Pavelem "Déčkem" Vinklátem v Kronice trampingu v Jizerských horách (1934-1994) na straně 40 v edici Country & Western clubu Liberec.