Valhala

V dlouhé řadě jeskyní v zájmovém území ČSS 4-01 Liberec zaujímá významné postavení a vlastně i prvenství co se týče velikosti podzemních prostor jeskyně Valhala na Černé Nise.
Objevena byla jistě už v době výstavby přehradní nádrže Bedřichov I a několikrát znovuobjevena trampy, kteří ji i pojmenovali. Není bez zajímavosti, že poprvé byla jednoznačně popsána písničkářem a trampem Jaroslavem Velinským, který je mnohem známější pod přezdívkou Kapitán Kid. Jde o suťovou jeskyni protékanou říčkou Černou Nisou. Nejedná se o jednu linii, ale doslova o prolézačku mezi jednotlivými bloky jizerského granitu, jejichž velikost kolísá přibližně od jednoho do 10 metrů délky.
Zvláštností jeskyně jsou obří evorzní hrnce vytvořené proudem vody, která s sebou unáší abrazivo – žulový perk. Stejným mechanizmem se vytvářejí hluboké vrásy – kanály v největších blocích. Hloubka výjimečných kanálů je až několik desítek centimetrů. Nejspodnější patro je protékané vodou a mezi bloky se tvoří obtížně průlezné sifony a polosifony. Z jihozápadního konce se lze dostat do dvou samostatných větví, z nichž jedna vyniká podélným pohledem na údolní zlom a druhá sleduje menší vodní přítok Černé Nisy. Jeskyně není stabilní a některé její části jsou v neustálém pohybu. Menší bloky se vahou materiálu nad nimi drtí a stejně tak podloží je erodováno především jarními povodněmi.
Svojí roli pro vývoj a existenci podzemních prostor hraje i přehradní nádrž na Černé Nise, Bedřichov I.Valhala na Černé Nise je klenotem Jizerských hor, ale není jediná. Teprve v současné době interpretujeme její vznik jako erozi hydrotermálně alterované jizerské žuly podél zlomu krušnohorského směru ve strukturně tektonickém údolí. Zlomy krušnohorského směru obecně v Jizerských horách mají směr SV–JZ, tento konkrétní SSV–JJZ. I když je zatím jen předpokládaný, díky analýzám výškopisu ho můžeme vystopovat od Hejnic, kde tvoří tektonické údolí Bílého Štolpichu, pokračuje podél Olivetské hory a dále již s říčkou Černou Nisou pokračuje až do Rudolfova. Mezi Rudolfovem a Vratislavicemi nad Nisou se pravděpodobně stáčí více k jihu. Jeho další pokračování směrem na údolí Mohelky je již nejasné. Této hypotéze nasvědčuje severozápadní břeh dostupný z boční větve podzemních prostor. Bok má povahu kolmého střihu podélně s údolím a stěny granitového masivu vykazují stopy hydrotermální alterace.

Další informace o jeskyni - mapy, staré články a zprávy

Mapa Valhala
Mapa Valhaly, stav 2019