V západní jeskyni už šest sezón čistíme Sudovou chodbu spojující jeden z několika ponorů s hlavními prostorami jeskyně. Odstraněním sedimentů z původně malé plazivky jsme zjistili její pravý objem a složení sedimentární výplně a ověřili tak i její někdejší přínos do celkového vodního režimu jeskyně. Zároveň měly současné rozměry chodby umožnit jakýkoliv způsob dalšího postupu bez sebemenšího rizika celkového závalu, který byl před započetím prací v roce 2014 při tehdejších rozměrech 40 stupňů ukloněné plazivky s úžinami téměř jistý. Na jaře 2023 jsme konečně stáli před neznámým pokračováním, které vypadalo jako nebezpečný zával, navíc ve výšce tří metrů nad počvou.
Již krátce po zahájení opatrného rozebírání závalu se ukázalo, že jde jen o krátkou kamenitou zátku a postup bude o mnoho jednodušší. Už po jednom metru jsme v hlavním směru narazili na značně erodovanou vápencovou stěnu, podél které chodba prudce nabírá směr vzhůru . Vzápětí jsme objevili dva téměř vertikální, skalní přepážkou oddělené krasové kanály, které se velmi pravděpodobně o něco výš mohou spojovat v jeden. Kanál v přímém směru vůdčí pukliny jsme vykopali do výšky 1,8 m. Je zcela vyplněn sedimenty různé zrnitosti včetně hrubých klastů metabazitů o velikosti až 40 cm. Jejich polohy sledujeme jako indikátor hlavního proudu, a i díky nim můžeme určit v jiných částech relativní stáří vrstev a pořadí vzniku a vývoje ostatních hlavně okrajových částí jeskyně. Druhý kanál je o něco více vlevo, s o něco menším sklonem, zachovává zhruba 2 - 4 cm volného prostoru pod stropem a změřená část má nyní 2 metry. Ještě jsme neodkryli místo, kde se stěna potkává s břidlicovým podložím, voda mohla v tomto bodě vápenec i podtékat a současná stěna může být složitější skalní struktura, ale podle uložení sedimentů je téměř jisté, že se vodní tok na povrchu ztrácel nikoli na ostrém rozhraní břidlic a karbonátů, ale až dál v puklinami rozrušeném vápenci a na nerozpustnou bázi narazil teprve v hloubce 12 metrů, a to postupně, při dalším prohlubování už značně vysoké úzké chodby, která se později dál rozšířila erozí v kombinaci s řícením vápencových desek ze šikmých stěn.
V této fázi jsme provedli trigonometrické měření hloubky pod povrchem, k čemuž jsme využili jako referenční bod ústí vrtu v Ponorovém dómu, u něhož známe přesnou hloubku. Blízké prostory Ponorového dómu a Sudovky bez složitých zalomení a s možností pouze dvou vizuálně spojených základen umožňují jednoduché měření bez řetězení chyb. Vypočítali jsme vzdálenost současného stropu vertikálního kanálu od povrchu 7,5 metru. Další průzkum v tomto směru jsme ukončili vzhledem k tomu, že už jde pravděpodobně o jícny ponoru bez možnosti nálezu významnějších prostor v takové blízkosti povrchu.
Během počáteční práce na domnělém závalu jsme 12. srpna odkryli volný prostor odbočující ze Sudové chodby severovýchodním směrem. Zde se potvrdilo očekávání dalšího křížení puklin, zcela v souladu se zažitým schématem Západní jeskyně. Vzápětí byla odkryta chodbička průlezná v délce 6 metrů z celkových 11 metrů nových prostor. Objev odstartoval sérii akcí zaměřených na uvolnění zbývajících dosud neprůlezných částí. Vyklizením sedimentů někdy v profilu širokém jen 30 cm jsme vyčistili chodbu do vzdálenosti 8 metrů. Nyní má chodbička, pracovně nazývaná „Samotka“, 10,5 metru včetně volné pukliny otvírající se ve stropě na jejím nynějším konci. Bez dalšího postupu zatím neznáme konečný rozměr pukliny. Vzhledem ke sklonu chodby může být hloubka prostoru pukliny pod povrchem pouhé 4 až 5 metrů. Chodbička sice míří do zóny značně rozrušených vápenců v prostoru tzv. za jezírkem, ale zbývá ještě dalších 10 metrů a při dalším postupu lze čekat spíš brzkou změnu směru vzhůru k povrchu, k někdejšímu ponoru.
Chodbička má využitelnou výšku 80 až 100 cm. Šířka je proměnlivá, nejužší místo má 35 cm, ale na osmém metru má člověk v nohách 40 cm a u ramen 100 cm. Prostor je zcela bez kalcitové výzdoby, tu vynahrazuje zajímavý tvar chodbičky, při jehož tvorbě hrály roli sklon vrstev a snadná rozpustnost slínitého vápence, který navíc rychleji podléhá mechanické erozi vodního proudu než masívní karbonát. Každá chodbička má svou tzv. vůdčí puklinu, která vícero mechanismy dává základ pro tvar budoucího prostoru. Zde je dolní pokračování šikmé vůdčí pukliny neobvykle v úrovni hlavy, protože voda ji opustila a začala zahlubovat kanál do masivu. V závěrečné fázi vývoje, kdy postupně ubývalo vody, se ještě vytvořilo výrazné erozní koryto a pak došlo k zanesení chodbičky hlínami a také metabazity, což opět svědčí o někdejším soustředěném ponoru.
Součástí chodbičky je také 3 metry hluboká, zčásti většími kameny zasucená propástka, jež vznikla až během pozdějšího vývoje chodeb. Propástka je o něco níže bočně otevřena u stropu Sudové chodby , nyní ve výšce asi 4 metrů. Zalomením pokračuje jako kanál souběžně a po dalším zalomení ústí definitivně oválným oknem do Sudové chodby. Vodní tok Samotky se původně napojoval na Sudovou chodbu, ale časem došlo k rozšíření puklinky souběžné s velkou chodbou a vzniku jeskynního propadání - propástky. Ještě později se s dalším úbytkem vody oba toky v chodbách oddělily, a v čím dál nepříznivějších podmínkách se vytvořila ucpávka a na ní zhruba dva metry dlouhé jezírko zasahující do obou chodeb, o němž svědčí nález 40 cm jednolité vrstvy jemnozrnného sedimentu nyní pouze na straně Sudové chodby. Skalní břit s menší výškou dovolil zachovat polovinu uloženin, zatímco stranu Samotky vyplavil nový vodní zdroj, jenž periodicky funguje dodnes.
Sudová chodba je totiž stále do jisté míry hydrologicky aktivní. Může za to právě zmíněné okno a propástka. Velké chodby jsou vyschlé, ale ve stěně nad propástkou jsou několikacentimetrové otvory, z nichž za jarního tání vytéká slabý pramen, jenž odplavil sediment někdejšího jezírka a v současnosti udržuje jícen a průchodný kanál a po opuštění okna o několik metrů níž vytváří malý potůček, který známe desítky let jako tu „vodu ze Sudovky“.
Nyní je v plánu úplné dokončení průzkumu v zóně Sudové chodby, tzn. jednoduše postoupit v Samotce na čelbě, kde počva drží stálý sklon a šířku, vyčistit propástku od kamení a vizuálně se spojit se Sudovou chodbou, vyčistit Sudovou chodbu od dočasné deponie a zanést definitivní stav prostor do mapy jeskyně.
Z jeskyně jsme v roce 2023 při 14 akcích vyvezli 53 kolečka sedimentů, ale především jsme odkryli 16 metrů nových prostor a jsme téměř v závěru průzkumu v této části jeskyně.
Účastníci:
16.4. J. Honzejk, B. Smolová a host Martin R.
4.6. L. Budík, L. Kovacs a J. Honzejk
12.8. a 19.8. J. Honzejk
10.9 L. Budík, B. a J. Honzejkovi a Martin R.
25. a 26.9. J. Honzejk a Martin R.
27.9. až 1.10. J. Honzejk
15.10. J . Honzejk a hosté Anna, Veronika a Martin R.
28.10. J. Honzejk a I. Rous
Horní část Sudové chodby (foto I. Rous)
Před prvním průlezem do Samotky.
Přední část Samotky po vyklizení. (foto I. Rous)
Samotka za propástkou před vyklizením.
Samotka 5. metr.
Martin v Samotce na 6. metru.
Samotka - čelba na 7. metru.