Setkání 2017

Bylo, nebylo, dávno tomu...


Jako jeden z pouhých čtyř účastníků tradiční putovní akce si dovolím popsat své dojmy hlavně tedy co do exkurzního vyžití.
Letos proběhlo Setkání zorganizované nepočetnou skupinou 4-03 Labské pískovce v kempu u rybníka ve Staré Olešce. Trošku mě mrzelo, že zde "za humny" se z naší liberecké skupiny ukázali jen Daniel Horáček, já a ten den sezdaní manželé Fichtnerovi. Celé Setkání jsem ale absolvoval jen já, jakožto jediný bez důležitých povinností.

Akci provázelo nakonec docela příjemné, občas trochu mlžné počasí, snad krom deštivého sobotního večera, kdy to bylo každému účastníkovi s už několikátým škopkem Březňáku stejně jedno. Dorazilo přes 100 lidí s převahou Českého krasu, z Moravy bylo účastníků velmi málo, o to víc ale nadšených z místní přírody a nejen té podzemní.
Malá parta organizátorů měla akci velmi dobře zajištěnou, při příchodu mě překvapila zdánlivá drobnost, která nebývá vždy standardem a to tištěný průvodce k exkurzím, s kterým i neznalý návštěvník nesedící u netu získá představu o lokalitách. Ubytování bylo možné v chatkách, ze spacáku do centra dění nejdál 50 metrů, dobrého piva dostatek, exkurze bez obav z omezení účasti a hlavně bašta, ta se vždy počítá. Letos vypomohla pověstná banda z Týnčanského krasu. Čenda a spol. měli ve velkém stanu po celý víkend stále nějaké polévky, párky, burgry, stejky, utopence, vynikající buchty a koláče a taky vydatné svačinové sady pro hladové exkurzanty.

Ještě o páteční noci se konala exkurze do bývalého skladu zásob paliva z dob "dočasného pobytu" sovětské armády v obci Jánská, kde jsme si při zajímavé procházce s výkladem procvičili azbuku a taky pěkně zahulákali v jedné z dochovaných nádrží s úžasnou ozvěnou. Většina zařízení byla před lety oficiálně rozebrána a zčásti i rozkradena, i tak ale bylo na co koukat.

V sobotu ráno jsme se rozprchli po hlavních exkurzích. Fichtnerovi šli obdivovat jeskyni Přátelství, ale mluvit můžu jen za sebe - vybral jsem si systém jeskyní Loupežnická-Pytlácká, největší z místních rozsedlinových jeskyní, na samé hraně Labského kaňonu. Očekával jsem něco na způsob podtroseckých Sklepů, ale díra je daleko členitější. Využil jsem ojedinělé možnosti slanění pěknou širokou šachtou asi 20 metrů hlubokou, pak následovalo několik menších stupňů a chodba s množstvím menších síní a dvou či tří větších dómů. Krom toho je v tamním křemitém pískovci bezpočet otisků druhohorních fosílií, tak jsem měl na co při plazení čučet.
Z Loupežnické do Pytlácké se prolézá tzv. Chodbou děsu nebo také "Metrixem", ale jde jen o několik prosmýknutí se mezi kameny, nic děsného. Spíš asi během někdejšího objevného kopání to nebylo příjemné na práci. V poslední prostoře - Medvědí síni, byly kdysi nalezeny medvědí kosti datované na 5700 let. Do této síně, která byla kdysi otevřena k povrchu, ale dnes je vchod zavalený, je jediný obtížnější průlez, kde už rozhoduje obvod hrudníku. Kdo ale nechce, nemusí tam, není to součást standardního okruhu.
Po exkurzi někteří z nás vyrazili s průvodcem Kubou Mikulčíkem dolů k Labi, omočili ruce jen kousek před státní hranicí a vzpomněli na prťavou studánku v Krkonoších, kde to všechno začíná. Pak jsme funěli údolím Suché Kamenice zpět nahoru na vyhlídku Belveder. Místy soutěskovitá Suchá Kamenice velmi připomíná chladný a vlhký průchod pod českorájskou Krtolou, jen stěny jsou ještě o poznání mohutnější. Na prastaré cestě jsou dodnes v pískovci vidět hluboké rýhy od dávných povozů, cestou člověk míjí skalní lavici vytesanou k poctě Jeho Císařské Milosti Františka Josefa I. a do toho si uprostřed soutěsky sedí železobetonové "Éčko" - řopík s čelní střílnou, který dělal palebnou uzávěru tohoto v roce 1938 ještě průjezdného místa.

K večeru jsem stihl jen konec z přednášek konference o výzkumu podzemí.
Tradičně velmi poučné bylo povídání Jirky Bruthanse o pískovcích, zajímavá byla i přednáška o dutinách nalezených geologickými vrty a jejich kamerovém průzkumu nebo v současnosti vděčné téma významu zachování a ochrany starých důlních děl.

Sobota, jak už to na setkáních bývá, se za cinkání skla, hlaholu při nejrůznějších hudebních nástrojích a víceméně odborném debatění protáhla do nedělního rána a tak ranní kafe a jiné na nohy stavějící produkty šly na dračku.
Já jsem vyrazil na povrchovou exkurzi za místní historií a geologií. V početné skupině jsme vyšli z Mezní Louky podél skalních stěn k Pravčické bráně, kterou jsme kvůli mlze vynechali, což nikoho ani nemrzelo. Po zastávce u Jeskyně Českých bratří, což je ve skutečnosti velký skalní převis, tzv. abri, jsme starými stezkami přes několik divokých údolí došli k cíli cesty - Stříbrné štole, malému železnorudnému dolu, jenž je poprvé zmíněn ve Vlašské knize v roce 1590. V okolí je z těch časů na skalách množství starých prospektorských znamení. V okolí skal zvaných Stříbrné stěny jsou často k nalezení železité pískovce (železivce), ve formě různých žil a žilek, výkvětů, krust a podobně, které vznikly vyplněním poruch v masivu železitými roztoky během třetihorního vulkanismu. Však také v širším okolí jsou čistě čedičové vrcholy. Samotná Stříbrná štola má 35 metrů a je vytvořena na vodorovné vrstevní spáře v kvádrových pískovcích rozšířené zvětráváním. Uvnitř jsem napočítal asi tři železité žilky nad sebou, neumím si vůbec představit, i když vytěžené polohy byly jistě bohatší, kolik železa se dalo z toho písku dostat. V okolí se ale získávalo kde co, třeba stříbro nebo i ledek.

Abych ještě ukojil hlad po krasu, zastavil jsem se k večeru v unikátní české "juře" u Krásné Lípy. Jurské vápence se vyskytují v několika izolovaných ostrovech na jižní Moravě a tuším, že u Štramberka, ale v Čechách jsou vyjímečné. Lokalita spadá také do působnosti 4-03 Labské pískovce a i když zde nelze čekat objevy jeskyní, upřímně jim závidím geologicky tak pestrou lokalitu. Ostrůvky jury jsou ještě kousek odtud - jižně od Brtníků a západně od Vlčí Hory. Všechny tyto lokality leží přímo na lužické poruše, přesněji v těchto místech přesmyku, kde lužické granitoidy vytlačily z hloubky až na povrch usazeniny permu a jury. Tak trochu podobná situace je na Liberecku třeba v případě cenomanu známých Suchých skal u Malé Skály.
Na několika desítkách až stovkách metrů lze přejít z více než 400 mil. let starých žul do necelých 300 mil. let starých permských pískovců na jedné straně zdejšího lomu, pak lze v lomech studovat nějakých 150 mil. staré jurské vápence, navíc mnoha podob ovlivněných vulkanismem a jen kousek za lomem začínají křídové pískovce Českého Švýcarska. Jako bonus pak v lomu při prohlídce různě se proměňujících vápenců narazíte na třetihorní čedičový suk, kdy projelo magma po poruše skrz vápenec. Tomu říkám cesta do pravěku!
Vápenec až dolomit se těžil ve dvou jámových lomech, z nichž oba byly propojeny dopravní štolou a z jednoho z nich vede další štola ven k bývalé vápence, tato štola je zachovalá s jedním závalem, zamčená, obývaná netopýry. Další průzkumné štoly, z nichž jedna zřejmě zastihla i krasovou dutinu, byly ve druhém lomu, nad nimi jsou nyní propady a lomové stěny se postupně zasucují. Okolím Krásné Lípy vede obnovená naučná stezka fungující původně jen mezi léty 1941 a 1945.

Co dodat. Velký dík patří partě z Labských pískovců, jak akci zvládli. Víkend jsem měl nabitý zážitky, zábavou, vzděláním a hlavně setkáním s kamarády a kolegy v různé míře stejně postiženými. Teď se můžeme jen těšit na další ročník a to pro změnu na Moravě, u 6-21 Myotis.

Jiří Honzejk


Stříbrná štola
Stříbrná štola

U Loupežnické
U Loupěžnické

Šachta Loupežnické
Šachta loupežnické
Želivce
Želivce